Reiki terapie v Praze
Reiki ošetření
|Možnosti a limity Reiki
|Reiki terapie na dálku
|Vaše zkušenosti
Půl roce po Reiki ošetření
Ani nevím proč, ale Reiki mi pomohlo. Při Reiki jsem cítila něco, co podvědomě jakoby znám, ale tenkrát to bylo nové a skutečně pro mě mimořádný zážitek, takový klid, mír a nadhled.. ten prožitek mě pak provázel vlastně dlouho.
Nevím prostě proč, ale poslední dobou myslím dost na Reiki (ačkoli bych nedokázala Reiki konkrétně popsat). Necítím se být ani nijak vyjímečná, ani extrémně senzibilní (trochu citlivá česky řečeno jsem, jako každá ženská). Neumím o sobě dokonce ani systematicky přemýšlet (snad ano v těch intencích jako každý, kdo jsem, kam jdu a kde jsem se tady vzala). Věřím, jsem tedy věřící člověk. Tenkrát jsem potřebovala lékaře, ale šla k Vám.
Na Reiki ošetření jsem přišla, aniž bych o Reiki něco věděla, říkala jsem si, že je to risk, hahaha... nemám důvěru ve věštění a "okultismus". Jsem ráda, že jsem tenkrát tu odvahu sebrala a přišla, protože se něco v mém životě změnilo, nevím co, ale něco ano.
Konkrétně se mi rychle hojily rány a (spustily některé sympromy nemocí a došlo i k recidivám některých nejasností ve vztazích-životě, ale došlo i k jejich vyléčení a zmizení). Některé okolnosti dostaly zvláštní spád, ale také se mi do života vrátila určitá jasnost, ale prostě pokud to celé shrnu, pak byť jen to, že život někdy dokážu nazírat i s odstupem a někdy se mi zdají zajímavé sny, tak je to velice dobré a já jsem šťasnější.
Jsem optimista, normální člověk, tenhle svět mám moc ráda, i když mu tak úplně nerozumím. Ráda bych věděla jak mohu pomoci sobě a ostatním, pokud to bude v mých možnostech (?), je ale důležité vědět jak to dělat dobře a správně a i to zjištění je ze začátku trochu "práce" (možná ať to znamená jen pochopení souvislostí). Pokud svým podivuhodným způsobem život řekne, že to bude meditace, léčení, jóga, kreslení, nebo jen sázení nových stromů, budu taky ráda.
Lea (31 let, Praha)
Copyright © 2009 - 2012: všechna práva vyhrazena. | Administrace stránek
Ilustrace: Dana Černická, Fotografie: Zdeněk Holub