Dotazy k Reiki, diskuze
Nejčastější otázky
|Kdy předávat Reiki?
|Kdy nepředávat Reiki?
|Diskuze
Je Reiki opravdu neškodné?
Otázka neškodnosti nepřipadá v souvislosti s Reiki v úvahu (Reiki je nepolární/neosobní a tudíž nemůže nikomu ublížit, někoho poškodit apod.). Něco jiného je ovšem způsob, jak s Reiki dotyčný člověk pracuje, jak byla provedena inicace apod. Záleží tedy především na bytostné vyspělosti a motivacích (i těch skrytých, které si ani nemusíme uvědomovat).
Není to tedy tak, že by Reiki bylo neškodné. Spíše to lze chápat tak, že v souvislosti s Reiki nelze o užitečnosti, nebo škodlivosti vůbec hovořit. Pokud někdo tvrdí, že je Reiki škodlivé a nebezpečné, činí tak pouze na základě svých vlastních zkušeností (vlastní domněnky a názory o Reiki, setkání s lidmi, kteří s Reiki pracují apod.). To se ovšem jakkoli nedotýká a nemůže dotknout samotného principu Reiki.
Vše si způsobujeme sami
Je dobré si také uvědomit, že všechno, co se nám v životě děje si způsobujeme my sami. Pokud například jdeme k někomu na Reiki zasvěcení a stane se nám u něj něco, co považujeme za "špatné", byli jsme to my, kdo se rozhodl za dotyčnou osobou jít (je jedno co nás zlákalo, ale zlákalo nás to a nikdo nás do ničeho nenutil).
Je dobré také vědet, že ať získáme zasvěcením přístup k jakýmkoliv energiím, není to "napořád". Z každé situace si můžeme vzít pro sebe něco užitečného a pokud například nechceme pracovat s energií, ke které jsme získali přístup zasvěcením, stačí se hluboce ponořit do sebe a poprosit "přeji si, aby mnou tyto energie už neprocházely". Nebo prostě příslušné energie nepoužívat a nevěnovat tomu žádnou pozornost (čemu nevěnujeme pozornost, to pro nás přestává existovat).
Pozn.: pozor na postoj "to nechci". Je jedno, jestli něco hodně chceme, nebo hodně nechceme - v obou případech si tak na sebe odpovídající energie/situace přitahujeme.
Bližší informace Vám rád sdělím prostřednictvím emailu.
(viz sekce kontaktní informace)
Copyright © 2009 - 2012: Václav Gerla. Všechna práva vyhrazena. | Administrace stránek
Ilustrace: Dana Černická, Fotografie: Zdeněk Holub